Cítíte tu divnou příchuť otázky? Žebrá se přece o desetikorunu na rohlík na parkovišti supermarketu, ne o práci. Žebráci přece pracovat nechtějí a vymyslí si cokoli, abyste jim tu minci dali. Bojím se, že kdo skutečně nemá na rohlík, by se hanbou propadl, měl-li by postávat na parkovišti s otevřenou dlaní.
Prý práce je přece všude dost, není nutné se doprošovat, stačí být ve svém obodu dobrý. Inu - možná ano. A kdo něco opravdu umí, tak za ním chodí práce sama. Zárukou je jeho dobré jméno, spokojení klienti. Ano, i to zní pěkně - jen to není vždycky tak.
Pro ilustraci zde pokračuji příběhem našeho známého ze stránky člověk v nouzi, stále živým příběhem pana PS.
Jak to, že ten váš pan PS nemá také práci od věrných klientů, když je tak šikovný, jak tvrdíte?
Jistý si tím nejsem, ale předpokládám, že tak jako moji klienti stárnou spolu se mnou, tak i jeho. Mám osobně zákazníky, co s nimi dělám víc než 15 let, a naopak řada mých historických klientů prostě změnila obor, nebo způsob práce, už nepotřebují co já umím. Ubývají. A nemyslím, že proto, že by nebyli s mou prací spokojeni. někdo se ozve třeba po letech. I já musím klientelu občerstvovat, Navíc moje produktivita práce se zvyšuje, stihnu víc větších zakázek než dříve.
Co vím, dvě firmy, které tvořily hlavní zdroj práce pro pana PS jako externisty, se jednoduše rozpadly, zmizely. Někdo se nechá ukolébat sliby agentur a jednotlivce pustí k vodě, i když fungoval dobře. Důvody mohou být různé. Nepovažuji za divné, že mu úspěšná historie nezaručuje i úspěšnou přítomnost.
V peripetii pana PS se tak otevírá nová kapitola s otevřeným koncem. Zaplatil díky mé malé injekci nájem. Nebyl vystěhován a podařilo se mu sehnat i malou zakázku, která mu mohla uhradit jídlo přinejmenším na tři týdny. Byl by to rád udělal okamžitě, kdyby to šlo. Odbornost a zkušenosti, které pan PS za léta praxe nasbíral, by mu dovolovaly splnit úkol v krátkém termínu a výtečné kvalitě. Jak už to bývá, zakázka se ale trochu vlekla - dolovat z klienta podklady a tlačit na brzký termín není ze strany dodavatele zdvořilé.
Uplynuly dva týdny, nakonec ve třetím se zakázka dostala až ke zdárnému konci a klient bez potíží ihned zaplatil. Peníze ovšem padly na další nájem a to málo, co zbylo, nahradilo polévku z Maggi alespoň nějakým kusem masa. To zní divně že? Že by fakt neměl prachy?
Jak mi pak několikrát volal a hlásil kde všude shání další práci, co vypadá docela nadějně a končil tím, že tu onemocněla kočka a nemá na autobus na veterinu, tu zase něco jiného.... pojal jsem podezření. Co když jsem se stal naivní obětí filištína, pohádkáře, který ze mě tahá peníze, protože jsem dostupná soucitná 'oběť', neboli idiot. Lidi se pod tlakem mění, kdoví, co se za ta léta doopravdy stalo ze slušného chlapa, kterého jsem znal. Teď si říkáte - to je přece jasné jako facka.
Udělal jsem tedy něco, co není mezi slušnými lidmi zvykem - ověřil jsem si několik konkrétních informací, které jsem si z našich telefonátů zapamatoval. Všechno sedělo. I tu jeho práci jsem proklepl a pochopil proč nepřináší výsledky. Jednalo se o prodej jakéhosi reklamního produktu a v covidové době opravdu asi firmy utahují kohoutky zbytných výdajů. Kdyby si pan PS vymýšlel, musel by svou storku zkonstruovat nanejvýš pečlivě a udržovat ji dlouhodobě konzistentní i v nepodstatných detailech, Toho běžný smrtelník není schopen, snad jen psychotik. Jsem docela vytrénovaný číst i 'mezi řádky', to, co lidi neříkají nahlas. Nevím, která varianta by se mi líbila víc. Kdybych naznal, že jsem důvěřivě hloupá kavka, snad by to bylo paradoxně výhodnější (levnější určitě). On sám mě zná dost na to, aby věděl, že když se opravdu naštvu, umím být i pěkná potvora - a šanci důstojně vycouvat měl, Stačilo říci, že sehnal práci a že moc děkuje, půjčku že samozřejmě splatí, jak to bude možné. A já bych měl klid. I to by bylo ještě docela přijatelné vyvrcholení.
Nuže dobrá, jedeme dál. V pojišťovně došlo ke změně pracovníka a tichá dohoda o odložení splátek ze dne na den padla. Místo ní přišel exekuční výměr. Paráda. Vím jak to chodí - když nezaplatíš hned, nabobtná dluh o další náklady spojené s vymáháním. Co bylo na začátku jen neřešitelné se stane vražedným. Inu - zaplatil jsem exekuci. Nebylo to příliš, ale málo také ne. Ještě jsem si to se skřípěním zubů mohl dovolit, aniž bych ohrozil vlastní rozpočet.
Tento zážitek mě přiměl i ke zkoumání, zda by přeci jen nešlo za cenu zásadnějších ústupků vytvořit příznivější situaci pro obživu pana PS.
Posuďte sami. Bydlí v pronajatém bytě na malé vesnici. Ve vesnici je sotva konzum. Nemá auto, může dejme tomu jezdit na kole. V dojezdové vzdálenosti jsou dvě další vesnice, nějaký statek, tedy pár pracovních příležitostí, všechny obsazené. Autobus jezdí z nedaleké vesnice do nejbližšího města. Cesta do města proveditelná, ale cesta zpět navazuje jen na konec ranních směn. Práci v dostupném městě zatím nenašel žádnou, natož dopolední. Podotýkám, že hledá už delší dobu i práci v jakémkoli jiném oboru, než v tom, kde je opravdu dobrý. Úřady práce fungují podle místa trvalého bydliště, tam on však fyzicky nežije. Tudy momentálně také cesta nevede. Přestěhovat se z vesnice do města, tedy blíž k potenciálnímu zdroji zaměstnání, je možné teoreticky, prakticky se vždy vyžaduje přinejmenším kauce a nájemné je vyšší než to, které platí na vesnici. Dokonce i kdyby chtěl žebrat na nádraží, nemá se tam jak dostat... Přemýšlím, co v tom všem třeba násilím zlomit, aby se gordický uzel uvolnil a bylo na čem stavět. Snížit výdaje na život už patrně nejde, tak jediná šance je získat normální slušnou zakázku (ne jednu) v prostředí internetu. Elektřinu mu zatím neodpojili a internet také platí(m). Tedy se tvářit, jako že se nic neděje a zachovávat 'pravidla hry' v internetových kláních.
Zhruba dva měsíce se osobně i podílím na jeho úsilí sehnat zakázku, která by jeho uživila a mě tím ušetřila peníze. Vím tedy přesně komu psal a co, kde hledal a co našel. Vidím co se v hrnci vaří. Prostředí Internetu je to, co živí i mě, tak se domnívám, že umím trochu odhadnout, co a jak funguje a co je slepá ulička.
Obloukem se dostáváme k úvodní otázce. Jak žebrat o práci?
Předně o práci se nesmí žebrat. Nikdo nedá práci žebrákovi. Potažmo je to nedůstojné. Nadto když člověk realisticky má přesvědčivý odborný backround a nasbíral víc skills než natěšení mlaďoši. Jeho CV bych mu mohl závidět. A k čemu to? K ničemu. Kdekdo na Internetu tvrdí, jak je skvělý a úžasný, co všechno udělal (nebo se na tom alespoň 'podílel'. Věří tomu někdo? Já ne. Je mi to fuk. Když chci s někým nějak kooperovat, čtu mezi řádky. Nedělám si obrázek podle toho co říká, ale zajímá mě jak to říká. V neosobní internetové komunikaci je to složitější než u stolu, ale jde to. A pak samozřejmě jak to funguje v praxi. Už od začátku se lidi rychle vyprofilují, stačí když mají něco udělat. Cokoli. A pak dál v průběhu, jak reagují, co považují za důležité a co ignorují, atd.
V tom je kámen úrazu (jeden z). Každý vnímá podtón, který zaznívá v hlasu či textu emailu. Když jste v háji, odepíšete na nějakou poptávku či inzerát a zoufale přitom potřebujete tu práci dostat, To vaše soufalství je ve vašem projevu cítit i když se snažíte, aby nebylo. A kdo by chtěl dát práci zoufalci že? Přece (kromě nízké ceny) každý chce mít co možná největší jistotu, že si nenaběhne, že nebude mít problémy, má svých vlastních dost. Chce spolehlivost, nechce kličky a výmluvy. Chce aby platilo, co se řekne. Jak si může být jist, že ten, kdo je ve svém projevu 'nějaký divný', bude tyto záruky poskytovat? Tak raději svěří zakázku někomu, koho také nezná, ale kdo působí navenek přesvědčivě a vyrovnaně. Stigma neúspěchu se neodpouští.
Víte někdo, jak dokázat působit navenek jako spolehlivý pohodář, když vám na prázdné ledničce visí dva účty za nájem a víte, že při třetím vás vyhodí? Když si připadáte ztracený a pohlcuje vás beznaděj. Možná pilot stíhačky by tu pokerovou přetvářku zvládl. Přitom vy víte, že svou práci uděláte úplně nejlépe, protože vás požene strach, abyste toho klienta neztratili. Klient ale takhle neuvažuje. Proč by měl že?
Snažte se tedy komunikovat stručně a k věci. Mluvte o předmětu práce, ne o sobě. Třeba si napište nějakou osnovu, abyste se nezamotali. Zatněte zuby a netlačte na pilu. Nezdůrazňujte přespříliš jak jste spolehliví či báječní. To by mělo být poznat z toho, jak dokážete odborně analyzovat zadání a porozumět cílům a potřebám klienta.
Tak ta úvodní otázka zůstane trochu nezodpovězena...
S panem PS čekáme už dva týdny (ne)trpělivě, zda bude vybrána jeho nabídka pro další zakázku,
Já jsem během soboty sepsal výchozí články pro tento web jako první krok k nalezení nějakého 'systémovějšího' postupu. Nějak se neumím smířit s tím, že by lidi typu pana PS neměli mít šanci. Určitě není sám. Co by se s ním stalo, kdybych se zachoval i já stejně jako všichni ostatní? Co tě nezlomí, to tě posílí. Co tě nezlomí...