Jako zjednodušený modelový případ na vysvětlenou může posloužit muž, jehož nazveme třeba PS. Není fiktivní. Docela přiléhavě by se mohl jmenovat třeba Petr nebo Pavel Skočdozdi ;-). Jedná se ovšem o zcela konkrétní osobu, jejíž životní příběh byl podnětem pro vznik tohoto webu,
PS začal podnikat jako OSVČ někdy v devadesátých letech. Pln nadšení a vyzbrojen chytrým mozkem i slušným vzděláním se postavil rychle na vlastní nohy. My víme, že tehdy bylo všechno mnohem snadnější než nyní. Začalo se mu skutečně dařit, dostal se k zajímavým zakázkám a vydělával i docela pěkné peníze. Byl mladý, a tak snadno uvěřil, že takto je to normální. Že jeho úspěch je zasloužený, protože pracoval jako o život. Podotýkám, že byl poctivý, nekradl, nepodváděl.
Oženil se. Dítě na sebe nedalo dlouho čekat. Pracoval a pracoval. Manželství nebylo úplně harmonické, jak už se to nezřídka stává. Kdo měl na vztahových problémech jaký podíl, není důležité. Dítě i doba rostla, nějaké ty zmatky doma i v pracovní oblasti. Nahoru a dolů. Stále normální.
Sypat se to začalo vlastně nenápadně. Nejprve se manželství rozpadlo. Po rozvodu majetek zůstal bývalé ženě, platil výživné. Rozvod nebyl pro nikoho příjemný. Aby přehlušil pocit hořkosti a selhání, brzy si našel novou známost a přestěhoval se s ní na vesnici, ale adresu trvalého bydliště nezměnil. Fatální chyba, jak se později ukázalo. Přesvědčoval sám sebe, že všechno bude zase dobré.
Nebylo. Nový vztah se nepovedl a po pár letech skončil ještě hůř, než předchozí manželství. Zůstaly mu z něj dluhy a stesk po bývalé manželce a dítěti. Inu, některé rány nestačí přelepit náplastí se smajlíkem. Práce už také nešla tak hladce jako dřív, a začal být problém uhradit všechny měsíční platby. Tu zdravotní pojištění, tu nájem. Většinu vždy nějak nakonec zvládl dorovnat, něco ne. Léta měl zdravotní potíže, ty se citelně zhoršily. Omezil všechny zbytné výdaje, auto neměl nikdy. Začal prodávat pod cenou věci, co nepotřeboval nutně. nechtěl se dostat do dluhové pasti, věděl, že z ní není úniku. Finanční rezervy neměl žádné, ty vzaly za své v předešlých vztahových kotrmelcích a nové nebylo z čeho vytvořit. Příjmy ale i tak nekryly všechny náklady a začal narůstat dluh na pojištění. Ještě stále věřil, že se z toho podaří vlastním úsilím důstojně vymanit. Možná by měl i pravdu, ale...
Do tohoto rozpačitého období přišel nový návštěvník. Covid. Ubylo klientů, O příspěvek od státu nepožádal. Ani není jisté, zda splňoval zákonné podmínky i když jeho práce byla dost navázaná na cestovní ruch. Žil na doraz, s pojišťovnou se dohodl na odkladu dlužných splátek. Už pochopil, že lépe bylo, že začíná jít do tuhého. Intenzivně začal hledat zaměstnání s jakýmkoli pravidelným příjmem. Sehnal jakýsi prodej čehosi za provizi. Měl radost a novou naději. Neprodal prakticky nic, i když se jako nové koště hodně snažil. Dlužil dva nájmy.
V té době se odhodlal volat známým, zda by mu pomohli překonat to nejhorší období a postavit se znovu na nohy, zda pro něj nemají nějakou práci či by mu nepůjčili nějaké peníze. Inu - neměli jedno ani druhé. Bylo to ponižující, ale když jde do tuhého, důstojnost jde stranou. Zavolal i mě. Věděl jsem, že vždycky byl trochu upovídaný, trochu snílek, ale poctivý chlap. Práci jsem pro pana PS neměl, peníze jsem mu půjčil. Nebylo to moc, na nájem to stačilo. Kdyby to tím skončilo, byl by to normální tuctový příběh.
Pokračování v článku Žebrat o práci?