Jsme u jádra pudla. Už tak nějak tušíme, že ode dna může člověka odlepit jen zasloužený příjem. Finanční soběstačnost. Všechno ostatní, jsou jen pomocné prostředky a podpůrné strategie. Jasný plán poskytuje klid na duši a usnadní i postupné vymetání zbylých kostlivců ze skříně. Jaký že to plán? Babo raď...
Nemáte peníze a začínají se hromadit dluhy. Nájemné, elektřina, možná plyn, voda, sociální a zdravotní pojištění, připojení k internetu, telefon, nedejbůh výživné, hypotéka, co já vím... Už víte, že narůstání dluhů končí exekucí a když opravdu nic nemáte, jste v háji. Máte-li pravidelnou práci a zároveň nezvládnutelné dluhy, můžete se odhodlat podstoupit režim oddlužení, ale když práci nemůžete sehnat?
Krizový plán začíná uvědoměním. Jednoho dne si musíte přiznat - je to zlé a samo se to nezlepší. Čekání na zázrak jen oddaluje nevyhnutelné. Je třeba jednat a bude to bolet. Nejste-li sami a máte rodinu, krizový plán (bohužel) zasáhne všechny.
Jako s nemocí - když přehlédnete první příznaky, rozvine se. Čím později započne léčba, tím bude vleklejší a dražší. Vaše chytré tělo na rozdíl od ekonomiky, zázraky občas umí. Co tedy:
Zredukovat všechny zbytné náklady (pokud jste to už neudělali). Koníčky, libůstky, zábavičky, to už jste odstřihli před časem. Jsou na řadě bolestnější ztráty. Hypotéka - opravdu jsou hypoteční splátky nižší než nájemné v malém bytě? To přece nemohu udělat, ten baráček měl být pro mé děti... Hmm. a nepřijdete o něj tak jako tak jen vyjednávací prostor bude užší? Nemohly by se tedy i dospělé děti podílet na tom, co jim chcete jednou odkázat?
Kdepak hypotéka, to není můj případ. Tak máte drahý nájem? Nemohlo by včasné přestěhování snížit náklady? Elektřina, voda, plyn - stejná otázka. Atd. Poctivě přemýšlejte, co je možné zredukovat i za cenu bolestných ústupků ze současného komfortu.
Ovšem - jak člověk jednou nastartuje defenzivní strategii, je těžké se vrátit po čase do původních pozic. Skromnost a úspornost je namístě, to vás nezabije, ale raději bych ji vnímal jako váš nový statut než dočasné překlenovací řešení. Nikdo nemládne a stárnutí je vždy ve znamení ústupků. Lépe dobrovolně. Úspornost bude vaše nová síla. Ve skutečnosti člověk k plnohodnotnému životu potřebuje málo. Málo věcí.
Teprve až krize pomine, přijde čas opět přehodit výhybku a přejít do ofenzivy. Ani na to nesmíte zapomenout. To je to světlo na konci tunelu. Začít znovu, ale s čistým štítem, posíleni zkušeností zvládnuté krize, můžete klidně i ve zralém věku začít svůj nový osobní 'start-up'.
Čeho se nesmíte zbavit, jsou 'výrobní prostředky'. Pro někoho je to hoblík, pro jiného počítač, Má-li vás zachránit práce, musíte být schopni ji vykonávat. A zdravý rozum. ten si musíte chránit jako oko v hlavě. Nestačíte-li na to sami, není ostuda vyhledat pomoc v psycholoigické poradně či si nechat předepsat antidepresiva. Dušeni depresemi nebo zmítáni neurotickým hořekováním se okrádáte o to nejcennější - o sebe.
První co člověka napadne, je začít šetřit na jídle - to by mělo být až to poslední. Jídlo je také váš 'výrobní prostředek'. Jasně, kdo se přejídal, úsporný jídelníček mu spíš prospěje. Bez alespoň trochu vyvážené stravy začne chřadnout tělo a v chřadnoucím těle i duše skomírá. Alkohol není jídlo - jakkoli může simulovat pocit falešného hrdinství, vaši schopnost problém řešit reálně oslabuje. Alkohol je totéž jako strkání hlavy do písku. To nechcete.
Komunikovat s věřiteli - máte-li už dluhy, je lepší jim vysvětlit věrohodně svou situaci, než mlčet. Nikdo vám sice stejně nic neodpustí, ale můžete alespoň dosáhnout toho, že v rámci manévrovacího prostoru, který úředníci mají, vás nezařadí mezi ty nejhorší ignoranty. A možná se podaří získat i nějaký čas navíc. Raději toho moc neslibovat - nesplněný slib je horší než žádný. Když se na to v rámci psychické sebeobrany vykašlete, ono si vás to i tak najde a bude to jen horší. Damoklův meč.
Přátelé - s těmi v období krize bývá problém. kdo se s vámi ochotně bavil, když se dařilo, nějak zrovna nemá čas, či má sám vážné potíže. Záhadně má nedostupné číslo, Prostě přátelé se poněkud asi zredukují. Tak jako tak - na svůj boj jste v principu sami a je to tak správné. Není korektní uvalit na skutečné přátele (ba na kohokoli) odpovědnost za váš život. Váš život je váš. Ostatní z něj mají jen profitovat a ne jím být obtěžováni.
Rodina - pokud rodinu máte a žijete s ní (a doufám, že ano), jste jeden organismus. Nemůžete se stydět přiznat, že vy máte problém. V existenčním ohrožení jsou všichni a jen když potáhnete za jeden provaz, lze to zvládnout. Udržovat zdání, že vše je 'v pohodě' může snadno znamenat, že své nejbližší nakonec chtě nechtě stáhnete s sebou.
V dobrém i ve zlém.... tak si to manželé slibují. Nalít si čistého vína u rodinného stolu, neobviňovat se, věcně a společně přijmout nutná opatření k nápravě, to může být jeden z nejnáročnějších úkolů.
Půjčky - když nemáte peníze, nesmíte si je půjčovat. Půjčky jsou pro ty, co mají peněz nadbytek. Vytloukat klín klínem je sebevražedná strategie.
A teď ta práce. Kdyby existoval nějaký univerzálně funkční návod, jak získat práci, nečetli byste tyto řádky. Mnohem snadnější by bylo napsat, jak ji určitě nezískáte.
Předně bych asi prověřil to nejjednodušší. Získat jakkoli pravidelný příjem v místě bydliště. Klidně za cenu profesních ústupků. I jako profesor filosofie můžete dočasně překládat zboží na regálech v supermarketu, zachrání-li vám to život. Po půl roce budete mít silnější svaly a dostatek motivace i času hledat důstojnější uplatnění už s pár plusovými korunami na účtu. Méně důstojné je dohadovat se s exekutorem, že ta lednička nepatří vám a tak ji nemají co olepovat. Možná i razantní změna pracovních stereotypů může otevřít nové obzory. Co může být lepší zenová meditace než sázení kytiček, třeba.
Pokud by se podařilo najít jakoukoli, sebeblbější práci v místě bydliště, máte z půlky vyhráno. první měsíc do výplaty nějak musíte přežít, ale pak pravidelný příjem krok za krokem zacelí dluhy i vaše sebevědomí. Z této pozice pak můžete přemýšlet, co dál. Když takto investujete třeba rok nezáživné lopoty, získáte zbytek svého života pod kontrolu. I psychickou disharmonii je vynucený režim a rutina dobrý lék. Vstát, rozhýbat se, odpíchnout včas píchačky, odkroutit si osm hodin. Nesedět a neválet myšlenky v hlavě sem a tam.
Když žádná práce v místě bydliště není - platí totéž, co v předešlém odstavci s tím, že nějak musíte dokázat dojíždět, nebo se přestěhovat. Lidi kvůli práci běžně migrují, práce prostě je důležitá, důležitější než co jiného. Každé stěhování je samozřejmě ztrátové. Dojíždění by bylo praktičtější, zvláště když se má jednat o překlenovací strategii.
Mluvím-li o práci s pravidelným příjmem, mám na mysli především zaměstnanecký poměr. Ten Vám zaplatí i pojištění a hlavně jasný rozpočet. Jste-li OSVČ, je asi na místě živnost přerušit. Jste-li majitel firmy, která nevydělává, tak je asi na místě ji poslat do konkurzu nebo prodat. Je vám to líto? Zbavit se toho, v jste vkládali své naděje? Doufáte, že se to nějak zlepší? Těžko posoudit. Lépe odstřihnout nefunkční aktivity včas a dobrovolně, než být odstřižen zvenčí násilně. Možná postačí i jen částečné řešení - místo zaměstnání brigáda. Posuďte sami, jak hluboký a vleklý je váš problém. Znovu si dovolím zdůraznit, co je důležité - jednoho dne si musíte přiznat, že nastal bod zlomu. Až se vyhrabete z nejhoršího, můžete znovu s čistou hlavou vyhodnotit své ambice. Prožitá krize možná změní i úhel vašeho pohledu. Začít něco znovu, lépe a od píky, je možné kdykoli, máte-li krytá záda. Takové případy existují.
Pokud se rok snažíte stejným způsobem a výsledky to nepřináší, patrně se snažíte špatným způsobem. Snaha nestačí. Snaha může klidně maskovat i pohodlnost, může být jen výmluvou pro neochotu a strach skutečně něco obětovat. Nesmíte lhát sami sobě. Sebereflexe bolí a mozek se jí přirozeně brání. Má na to různé fígle. Nenenechávejte se jimi zmást, jakkoli by to bylo příjemné.
Když je internet prostředí, kde se běžně pohybujete, tak to asi znáte. Máloco je jak vypadá. Hledáte-li cosi jako 'práci na dálku' najdete spoustu chytráků, co vám ji budou slibovat. Už to dnes není klikání na reklamní bannery, ale jistě něco v principu podobného. Tudy samozřejmě cesta nevede. Buď je to rovnou podvod, nebo něco, kde si na peníze prakticky nesáhnete. Mohou být výjimky, ale hledat je mi přijde jako ztráta času.
Jak tedy jinak? To závisí na tom, co umíte. Alespoň trochu. Hledat na internetu úplně nekvalifikovanou práci je nesmysl. Teď frčí e-shopy a plnit je zbožím je nezáživná otročina - třeba to by mohla být vaše příležitost. Kvalita webů je mimo jiné závislá na jejich obsahu - tedy textech. I tomu se v oboru, kterému rozumíte, lze věnovat za peníze. Určitě takových a podobných námětů je více, ale je po nich pochopitelně značná poptávka. Budete jedni mnoha, kdo se budou snažit podobnou práci ulapit. Zato můžete strávit spoustu času hledáním vhodné příležitosti s nejistým výsledkem. Zde by mohli pomoci známí. Peníze vám nepůjčí, ale kdyby někdo z nich měl podobnou potřebu, mohl by vám dát přednost.
Jste li vysloveně odborníci v nějaké internetu nakloněné oblasti, tak zkuste zapracovat na své sebeprezentaci a pokud už jste to udělali a nefunguje, můžete zkoumat proč a opravit. Nemá moc efekt říkat jsem tady, jsem moc šikovný a zrovna nemám práci. To je odrazující. Na internetu mnozí lžou, sebechvála má nicotnou hodnotu a nedostatek práce svědčí o neschopnosti. Pardon, nechci se vás dotknout, vím, že takhle to vůbec být nemusí. Ale lidi uvažují přímočaře. Celý internet je čím dál zkratkovitější. Má-li váš prezentační web malou (nebo žádnou) návštěvnost, tak vězte, že toto opravit je docela složité, náročné na čas a stojí to peníze, které nemáte. Můžete na něj ale úspěšně odkazovat, když adresně píšete nabídku na zpracování zakázky.
Pokud nejste na internetu jako doma, tak si přečte předchozí odstavce a dvakrát si podtrhněte, že máloco je tak, jak vypadá. Nenechte se hlavně zlákat příslibem úspěchu (i když samozřejmě budou tvrdit, že to není zázračná metoda a vyžaduje tvrdou práci - nejsou tak hloupí aby říkali opak). Narazíte určitě na řadu podobných aktivit, jež primárně slouží výdělku provozovatelů. Není všechno nesmysl, co tvrdí (známý fígl polopravd), určitě by si z jejich návodů člověk mohl ledacos podnětného odnést, ale 'cena' je nepřiměřená a není na první pohled zjevná. Když vám někdo něco pod tlakem cpe, asi to bude zajímavé hlavně pro něj a ne pro vás. Prostě na internetu buďte mimořádně obezřetní. Pro nováčka je spíše zdrojem marných nadějí a ztráty toho posledního času, který vám snad zbývá k funkčnímu restartu.
Existuje-li pro vás možnost zaměstnání ve fyzickém světě, je to podle mého názoru o poznání realističtějí šance, jak se vymanit z kleští krizové situace. I malý, ale jistý a pravidelný příjem je lepší než nejisté čekání na zázračnou zakázku, která by vás vytáhla z krize.
Jedna rada na závěr - nikdy nehledejte u zaměstnavatelů či obchodních partnerů soucit. Možná ho najdete, ale práci ani řešení nepřinese. I když dřete ústy o zem, není radno to dávat najevo. Možná vás politují, pokývou hlavou, zanadávají spolu s vámi na blbou dobu, ale dát vám práci se budou zdráhat. Pochopitelně. Člověk s problémy = já budu mít s ním problémy. Kdo už něco zažil, navíc ví, že problémy mají tendenci se vrstvit. Proč takové riziko dobrovolně podstupovat. Takže - nadechnout se a zapomenout na prázdnou spíž. Plakat nemá smysl ani na sociálce - tam pláčou leckteří nejmenovaní a chudák paní úřednice.
Ani vy sami sebe nelitujte - nemá to žádný smysl. I když je vaše situace určitě nezáviděníhodná, pro vás osobně nejspíš strašná, sebelítost to nezmění. Usmějte se i na sebe. Svět je někdy zvláštní. Podívejte se na motýly, na květiny, hledejte útěchu v přírodě. Ta neulpívá na smutku. Zacvičte si, Dopřejte si svižnou chůzi. Pohyb je zadarmo.